Blackout. A co teď?

Lidstvo za posledních sto let udělalo opravdu ohromný skok dopředu. Stačí se jen porozhlédnout kolem sebe. Naše prababičky by dnešní svět nepoznaly. Kam se poděla poctivá lidská práce? Proč je najednou vše tak směšně jednoduché? Otevřeme ledničku, máme čerstvé, ideálně vychlazené jídlo. Zmáčkneme vypínač a je rozsvíceno. Sedneme do auta a během několika minut jsme na místě. Zatímco prvotním cílem našich předků bylo přežít a dokázat si vystačit s málem, naší společnosti vládne nadbytek, donebevolající plýtvání a propastné rozdíly mezi lidmi z rozvojových zemí a těmi, kteří měli to štěstí a narodili se ve vyspělém státě. Každá legrácka, každý luxus však něco stojí, ač si to zatvrzele odmítáme přiznat. Tohle bude v relativně blízké době velký problém.

Elektřina. Luxus, který lidstvo neumí docenit. Je tak samozřejmá a přitom mnohým lidem tak vzdálená.

Jistý britský popularizátor vědy, sir Matt Ridley, nedávno uveřejnil svou studii týkající se člověka a jeho spotřeby energie. Výsledky jsou alarmující. Průměrný Američan se neobejde bez energie, kterou by vyprodukovalo 660 otroků, kteří by 8 hodin denně šlapali na kole.  U Francouzů je toto číslo menší - 360 otroků. Smutný fakt na tom je, že zatímco v Americe se bezostyšně plýtvá, v Nigérii tamější lidé průměrně spotřebují energii o hodnotě 16 otroků.

Co by se dělo, kdyby znenadání ten luxus jménem elektřina zmizel? Jsme tak nepřipraveni. Náš dnešní život závisí na elektrickém proudu. A přitom o něj můžeme snadno přijít. Stačí jediná sluneční erupce. Svazky rychlých částic mohou narušit rádiové spojení, systém GPS, satelity. Výměna jednoho poničeného transformátoru trvá i dva roky! Jak by to na Zemi vypadalo?

Den první. Nad Pražským hradem je vidět nečekaný unikát – polární záře. Najednou vše zhasne. Na ulici je slyšet třesk bourajících aut. Nefunguje GPS, semafory. Letadla se ztrácejí, piloti neznají směr. Lidé jsou zmatení. Nelze zavolat rychlou pomoc – mobily nemají signál. V nemocnicích a důležitých budovách mají naštěstí pojistku v podobě agregátu, ale ani ten nemůže dodávat energii věčně. Doma nefunguje nic – lednice vytéká, svítí se svíčkami, nelze navázat spojení s blízkými. Nikdo neví, co se děje. Televizi nelze zapnout.

Den třetí. Blackout pokračuje. Lidé v panice skupují potraviny v obchodech. Veškeré potřebné zboží je brzy vyprodáno, maso a mléčné výrobky se kazí, dodávky nepřijíždí. Ve městě není bezpečno, na ulicích se rabuje. Ve školách je pusto a prázdno. Nemocnice stále fungují, ale kdo ví, jak dlouho. Kdo má chalupu, odjíždí tam. Města zkolabovala, na venkově je naděje. Adolescenti trpí abstinenční příznaky z nedostatku sociálních sítí.

Týden. Pracují pouze nejdůležitější střediska. Kdysi rušná sídla se podobají městům duchů. Tady už žádná obživa není. Vše je rozkradené. Na zemi leží mrtví lidé, kteří se postavili do cesty zlodějům. Lidé se chovají jako zvířata.

Měsíc. Na benzínkách se rozhořela válka o pohonné hmoty. Nikdo netuší, co bude dál. V českých lesích je velmi nebezpečno. Došly potraviny a je třeba se spolehnout na nový, nám neznámý způsob přežití – lov. Muži s puškami, které sehnali kdovíkde, obcházejí hvozdy. Pokud zasáhnou člověka, nevadí. Čím méně hladových krků, tím lépe. Uplatňuje se zde Darwinova teorie – jen ti silnější přežijí.

Rok. Svět se vzpamatovává z ničivé sluneční erupce. Představitelé vlád se snaží vše dát zase do pořádku. Tato pohroma, kterou lidská panika proměnila v katastrofu, nám dala pořádně za vyučenou. Bude naše společnost jako dříve?

Je až fascinující, co dokáže rok bez elektrického proudu. Ve srovnání se stářím Země je rok naprosté nic, a přece devastující. Každá civilizace je postavena na křehkých základech, objeví se a zase odejde. Stejně tak je to i s naší.