Děkujeme, tatíčku!

Je to již 96 let, kdy Češi byli osvobozeni od nekonečně dlouhých let útlaku Habsburků. Pokusy o vlastní český stát byly už dříve, nikdy se však nesetkaly s úspěchem. Češi si zabouřili, ostrouhali a pak se s nahrbenými zády přizpůsobili. Kdo ví, co by se stalo nebýt jednoho zámečníka původem z Hodonína, Tomáše Garrigua Masaryka…  

Ano, my jsme Češi, a to není žádná ostuda. Naopak! Cožpak Česká republika není nádherná? Co by dali jiní za naše krásné lesy, nádherné hory, úrodné nížiny, bublající potoky a Prahu jako bijící srdce naší vlasti? Je to snadmálo? Co historie? Společně se Sámem jsme porazili zpupného Dagoberta. Cyril a Metoděj, bratři ze Soluně, nám dali hlaholici. O knížeti Václavu se dodnes vypráví. A co teprve, když Vladislav II. získal královský titul, který poté svými činy stvrdil Přemysl Otakar. O jeho dceři Markétě (Dagmar) si dodnes zpívají Dánové. Tenkrát naše zem sahala až k Jadranu! Co teprve Karel IV., husité, Jiří z Poděbrad… Naši zemi si sice po Bílé Hoře podrobili Habsburkové, ale i tak zde bylo mnoho osobností, na které můžeme být hrdí. Komenský, po něm díky Národnímu obrození Borovský, Tyl, Erben, Němcová, Jirásek, Neruda, Krásnohorská… A česká hudba? Radost poslouchat! Při každém poslechu Vltavy mám husí kůži, Dvořákova Novosvětská hrála na Měsíci. Janáček, Martinů… Pořád je to málo? Díky Wichterlemu nemusíme nosit brýle, Ressel vynalezl lodní šroub, Diviš bleskosvod. Křižík nádherně osvětlil celou Prahu. Díky Čechům mohou dámy nosit silonky. Bohdan Pomahač dává zohyzděným nebožákům lidskou tvář. Při válce měly velké slovo československé legie… Spoustu lidem můžeme děkovat za to, že jsme Češi.

Český národ si protrpěl spoustu příkoří. I přesto jsme si dokázali ponechat vlastní tvář a i v dobách neštěstí si udělat sami ze sebe legraci. Heydrich to kdysi vyjádřil slovy ,,Češi jsou smějící se bestie.‘‘ A jak potom dopadl… Možná mnoho věcí poníženě sneseme, ale když se vzbouříme, stojí to vždy za to. Jen to musíme dotáhnout do konce. A za to právě vděčíme Masarykovi. Jeho činy nám ukazují, že být Čechem není ostuda. Nebuďme pouze součástí, buďme celkem!

Díky němu nemusíme snášet útlaky kdejakých cizinců, kteří neumí ani slovo česky. Naše vláda není dokonalá, ale když se podíváme na jiné státy – nemáme se vlastně skvěle? Nemusíme chodit zahalení, máme právo na svůj vlastní názor, dostává se nám kvalitní lékařské péče, vzdělání, netrpíme hladem a nezažíváme perzekuce či drsný útisk vlády. Vždyť Čechy jsou tak krásná země, ,, země zaslíbená, zvěře a ptáků plná, medem oplývající‘‘… Nesmíme na to zapomínat. Už kvůli Masarykovi, který se zasloužil o naši pospolitost. Ať už s ním souhlasíme, nebo ne, jeho počin je nezapomenutelný.

Děkujeme, tatíčku.