Křikem hulváta neuklidníš aneb něco se vytratilo

V Česku to opět pořádně vře. Zatímco se Zemanovo jméno skloňuje ve všech pádech, všude se mává červenými kartami a sepisují se všemožné petice, v návalu těchto zpráv, rozbrojů a emocí se ztrácí to, co jsme si jako národ měli ze 17. listpadu vzít. Čech, Václav Havel, v americkém Kongresu.

Ano, asi mě mnozí ukamenují, ale podle mého názoru je škoda, že se tato pozitivní zpráva vytratila v záplavě vajec, ku*diček a přešlapů.

V otázce Václava Havla se nelze shodnout. Pro některé hrdina, pro jiné kriminálník. Někteří na něj jako na ,,pana prezidenta'' nedají dopustit, některým se při jeho jméně dělá mírně nevolno. Kde je pravda? Co si má vlastně dnešní generace z Havlova odkazu vzít?

Především to byl člověk. A člověk jako takový dělá již od prvopočátků chyby. Člověk není stroj a nemůže se každému zavděčit. I kdyby chtěl, nerozkrájí se. Někomu chce přilepšít, dát druhou šanci, ale tím tak na sebe poštve ostatní.

Ať už byl Havel jakýkoli, musíme si přiznat, že udělal naší zemi jméno. Když se zeptáte cizince, co si vybaví, když se řekne Česká republika, většinou je to Havel, pivo, holky. Možná taky pozná Vltavu nebo Novosvětskou. Neví, kde ležíme (dokonce ani Němci ne!!!), ale jméno Havel má pro ně vždy dobrý zvuk.

Myslím si, že je úžasná pocta, pokud busta českého politika má své místo po boku Churchilla. Právě v tom se měla nést atmosféra 17. listopadu. Zavzpomínat, uctít památku, být na svou vlast hrdí.

Bohužel, nepovedlo se. Naši pověst kalí pan prezident Zeman. Je smutné, že po čtvrt století od pádu komunismu v Čechách má proslov právě komunista. Že odkaz ,,pravdy a lásky'' pomalu vyhasíná. Představitel naší země otevřeně souhlasí s potlačováním lidských práv. Prý se učí ,,stabilizovat společnost''. Tak to se máme nač těšit. Rozmetat studenty na kaši (navíc na Náměstí Nebeského klidu) a odpůrce pozavírat, to je opravdu velmi oduševnělé řešení.

Ještě ke všemu ony slavné Horory z Lánů. Ku... sem, ku... tam. Na ulici jsem zaslechla, jak si tuto větu veselé prozpěvují malí školáci. Když tak mluvi prezident, proč ne oni? Hulvát na entou. Připadá mi to, nebo je opravdu tak arogantní, že si nepřipustí žádnou chybu? Rozhlas za jeho vulgární výrazy musel platit pokutu a on nedal ani korunu? Kde se v něm to sebevědomí bere?

Demostrace 17. listopadu mě opravdu dostala. Je škoda, že ta úroveň takhle spadla. Nápad s červenými kartami byl dobrý, mělo to potenciál, ale to původní heslo ,,Nejsme jako oni.'' se ztratilo. Bohužel. Křikem a vejci dokáží svůj názor vyjadřovat primitivové, ne slušní lidé. Pan prezident to dokonale završil: ,,Nebojím se vás!''

Ach jo. Gratuluji, pane Zemane. Skvěle stmelujete společnost. Ale s opačným účinkem - proti Vám.

Uvidíme, co nám budoucnost ukáže. Za 3 roky 106 dní 6 hodin a 5 minut se toho může ještě hodně stát. Třeba se nad sebou zamyslí. Třeba se poučí z vlastních chyb i z chyb svých předchůdců. Třeba na něj jednou budeme vzpomínat v dobrém. Třeba. Utopie? Nic není jisté.

Úplně nejlepší by však bylo vypnout zprávy a žít. To, co se dnes děje, už moc neovlivníme. Ano, máme možnost volby, můžeme sepisovat petice, řvát a házet nejrůznějšími předměty, naše místo je ale u našich blízkých. Tam jsme potřeba. Asi sotva zalepíme Zemanovi ústa. Co jsme si zvolili, to máme. Zatnout zuby, poctivě volit a vydržet. Life is not fair, honey.